na kole za hranice
Z našeho, zatím "skromného" cestování na kole za hranice
.... Dunajská cyklostezka 2007 -
Wien - Budapest - 3. část 25.8 - 2.9.2007 - ujeto celkem 375 km (Z+z)
30.08.07 Estrzegom - Szetendre 57,33
km
Cestovní
deníček - 30.8.07 - den šestý
V noci pršelo, naštěstí se nám ráno podařilo se strefit s balením
zrovna když nepršelo. Už s pláštěnkami jsme projely pod impozantní
basilikou...opět jsme se míjely se skupinkou asi Rumunů s dětmi a
jedním dítětem na tyči jedoucími na lehko asi z doprovodem - měli
kola i brašničky Donaureisen (už jsme se s nimi několikrát navzájem
předjížděli i předchozí den). Prvních pět kilometrů bylo příjemných
po cyklostezce, značených sytě zelenými směrovkami se žlutým písmem.
V Maďarsku mají asi podobný smysl pro humor jako u nás, když už jsme
myslely že budeme muset najet na silnici objevila s odbočka s krásným
označením cyklostezky s asfaltovým povrchem...ale délkou cca 50 metrů...Po
silnici jsme dojely k přívozu, resp. po silnici a cestě, odbočily
jsme k Dunaji ze silnice o cestu dříve, protože podle mapy by v pohodě
měla jít projet...no projely jsme. U přívozu již byla skupina Rumunů
a chvilku po nás postupně dorazila óbr grupa němců - možná Rakušáků,
Zdenička tvrdila, že to je ta stejná co jsme potkali už ve Vídni,
protože jí tam "ta ženská se strakatýma brašnami překážela při
sjezdu spirálou z Praterbrucke". Na přívoz jsme čekaly 30 minut,
což nebylo až tak strašné když jezdí jednou za hodinu. Na druhé straně
jsme nechaly všechny odjet - nechtěly jsme jet ve štrúdlu. Mimo kousku
po silnici hned za přívozem byla cesta po příjemné asfaltové cyklostezce
s výhledem na Dunaj a na kopce na pravém břehu Dunaje. Nějak se nám
nepodařilo sehnat obchod s pečivem a vodou na snídani, tak jsme si
v Nagymarosu dali rovnou oběd. Usadily jsme se v restauraci přímo
u Dunaje s výhledem na Visegrád v pravou chvíli, lilo čím dál více,
hrad za řekou se chvílemi halil do mlžného oparu.Daly jsme si jeden
maďarský guláš s bramborem a jeden kuřecí plátek s koprovou omáčkou
a kroketami s tím, že si to nějak povyměňujeme podle chuti. Bylo to
vynikající, moc dobře jsme se najedly a dokonce přestalo zatím pršet
a vykouklo i sluníčko. Daly jsme se do řeči s jedním cyklistickým
párem v důchodovém věku z nějakého města od Hamburgu, jeli také z
Vídně do Budapešti. Další cesta byla po cyklostezce, kousky po silnici,
moc jsme si pochvalovaly značení, bez kterého by byl nájezd a průjezd
Vácem komplikovanější. U přívozu z Vácu na Szetendrei sziget jsme
se sešli zase ze skupinou Rumunů a Němců a těsně před vyplutím dorazil
i starší německý pár. Přívozní loď byla obrovská - stejně tak i cena
1440 forintů oproti Rakousku to tu pěkně derou. Na druhé straně jsme
nechaly všechny zase odjet a pak se vydaly na cestu po ostrově uprostřed
Dunaje. Okolní kopce po pravém i levém břehu uzavírali ostrov přírodní
zalesněnou hradbou kopečků v půlkruhu.Protože cesta po ostrovní silnici
nebyla nic moc - nad očekávání vcelku dost aut a daleko ke břehu,
rozhodli jsme se zkusit přívoz na pravou stranu už v Pócsmegyeru.
Přívoz jsme stihly akorát, sice dolu byly schody,ale vcelku se to
dalo a jeli jsme sami, a hlavně za lidovku, chtěli jen 800 forintů.
Po pravém břehu byla cyklostezka hned vedle Dunaje ,bohužel na druhé
straně i silnice. Kemp vypadal vcelku dobře, lidí tam bylo málo, bázen
- koupaliště bohužel zavřené. Před kempem měli výbornou kopečkovku,
v nedalekém Plusu jsme si koupily pečivo a jogurty na snídani a doplnily
vodu. Dokonce nám bomba vydržela na uvaření večeře, kterou jsme dokončovali
za vydatného deště. Do stanu jsme zalezli ještě pomalu za světla.
Celý večer, celou noc šíleně lilo. Připravovala jsme si katastrofické
evakuační scénáře ze zatopeného, promočeného stanu a slibovala, že
jestli náš JUREK vydrží, napíšu děkovný dopis výrobci. Byla to nejhorší
noc se strašnými sny...k ukradeným kolům se přidaly ty o mokrým věcech
plovoucím stanu a úchylných dělnících bydlících v motelu, který byl
součástí kempu.