|
10. 6. 2013 – pondělí
Probuzení i spánek na krásném místě bylo více než příjemné. Uvařila jsme si čaj a kávu na dvou lihových kostičkách, Zdeničce se nechtělo vstávat a ani rozdělávat oheň jak plánovala večer. Než jsme zabalili a vyrazily tak bylo skoro deset hodin. Zpočátku to vypadalo, že cesta bude z kopce ale opravdu jen z počátku. Pak se změnila na pro nás nekonečné stoupání. Opravená šlapka mi upadla po 5,2 km. Smůla. Vytáhla jsem tedy rezervní šlapku - šroub a pokračovaly jsme v cestě. Na hlavní pokračovalo nekonečné stoupání. Na první pohled tím jak horská highway je široká to nevypadá jako kopec, ale byl to kopec, jedna jedna někdy dva jedna a dokonce jsme i kus tlačily. Byly jsme mile překvapeny, když jsme se dostaly na křižovatku Yosemit Waley a Toulomme Medow po 4 hodinách. Ozýval se žaludek, tak jsme zvizitýrovaly shop u pumpy na křižovatce a zakoupily dvě hotovky alá thajské nudle k ohřátí v místní mikrovlnce. Pak se situace pomalu obracela, přestalo stoupání a pomalu a pak rychle jsme začaly klesat. Otevíraly se nádherné výhledy nejprve směrem do údolí Merced a pak i do Yosemit Waley. Stavěly jsme skoro na každé odpočívce a fotily a kochaly se. Obrovské skály a hory i vzdálenosti vzbuzují v člověku, alespoň tedy ve mne, pokoru a lidskou malost, před tím co je tu už věky. Stopy po požárech ohořelé stromy a nezdolnost přírody, která se znovu a znovu vzchopí k životu. Zdenička vyčetla u pumpy, že požáry jsou do určité míry přirozené, že před 250 lety k velkému požáru a přesto se vše vzchopilo. Sekvoje dokonce ke svému životu občas požár potřebují. Na druhé straně když jsme viděly to množství lidí, tu strašnou masovou turistiku po příjezdu do Yosemit Waley, tak o té obnovitelnosti po tak masových nájezdech turistů mám pochybnosti. Curry Village mne docela rozčaroval. Představovala jsem si za ty peníze stany na úrovni, jaké jsme viděla v JARu. Uniformní stan na stanu s postelí, vybavení i čistost pocitově na úrovni chatek ve Skryjích. U checkru když jsem stále frontu a zavolala na Zdeničku tak se otočil chlap přede mnou a ukázalo se, že je Čech emigrant z Las Vegas, kde má barák, původem z Radotína. Jak je ten svět malý. Proběhly jsme šopíky došly do centra Yosemite Village, kde samozřejmě vše mimo univerzálního šopíku a pizzerie, která nám přišla stejně drahá jako v Curry Village měli všude zavřeno. Cesta byla, ale příjemná viděly jsme jelínky a zapadající slunce vykouzlilo neuvěřitelné barvy na dominantě Yosemite Half Domu i dalších kopců. Chtěly jsme popojet schutle busem do Curry Village a zrovna jsme nastoupily do takového, který zatahoval a svezl nás jen jednu stanici, tak jsme šly raději pěšky. Do Curry jsme přišly už strašně vyhládlé, tak jsme nakonec usoudily, že malá pizza skládající se ze 4 kousků bude příliš malá a daly si střední, takže 20 dolarů, docela šílené je fakt ale, že byla dobrá ale tím, že tam měly "items" za příplatek, které bylo možné na pizzu dát tak jsme si skromně vybraly tři, ale netušily jsme, že automaticky se na ní dává protlak a sýr. K pití měly strašné sladké nesmysly, tak jsme si daly vodu, která se dá natočit zadarmo. Strašně jsme se přecpaly. Chtěly jsme nabít telefony, a všechnu naši elektroniku, ale tak jak jsme byly přežrané, tak jsme řekly, že to necháme na ráno, že stejně vstávám brzy.
11. 6. 2013 – úterý
I když se mi spalo poměrně hezky, probudila jsem se lehce po šesté. Bohužel „recreation room“, jediné místo kde byly zásuvky a wifi byl zavřený. Koupila jsme si tedy obyčejný kelímek kávy z bandasky za dva a půl dolaru sedla si na verandu před zavřený room, vytáhla netbook, dopisovala deník, hledala informace k mapě a další cestě, wifi je i na verandě, a čekala, až otevřou. Otevřely až za 6 minut osm. Takže jsem se ani nepřesouvala dovnitř a šla se podívat co dělá moje kukla, zda se hodlá vylíhnout v motýla. Už vykukovala, ale bylo o těžké jako každé ráno. Vzaly jsme si již věci na náš trail, nakonec zvítězil Mis trail v kombinaci s John Mur trailem k vodopádům Vernal a Nevada. Zvolená varianta jít cestu tam z Happy Isles a za další lávkou právě horní cestou tedy John Muir Trail přes Clark Point se ukázala jako dobrá nápad. Bylo tam podstatně méně lidí. Cesta stoupala v serpentinách a s každou se otevíraly nové výhledy. V jednu chvíli byl vidět zároveň Yosemite Fall i Nevada Fall. Na druhé straně Merced River se nám měnily různé výhledy na Liberty Cap ( 7076 ft tj. 2157 m), na Grizzly Peak a za nimi na Mt Broderick. Na vrcholu vodopádu Nevada Fall (5907 ft tj. 1801m) jsme posvačily. Měly jsme opravdu krásný kochací den, od Nevada Fall cesta už jen klesala dolů Vernal Fall byť jsou níže ( 5044 ft 1538 m) si svojí nádherou s Nevada Fall nezadaly. Voda z vodopádu, kterou unášel vítr kropila trail i s lidmi na dobrých 150 metrech trailu, ale bylo to příjemné, osvěžující. Počasí se během dne mírně měnilo, respektive, nebylo tak úplně horko, občas oblohu pokryly nějaké mraky a pofukoval větřík. Nad hlavou Vernal Fall je Emerald Pool, která opravdu nejen svým názvem, ale i vzhledem vybízí k vodním radovánkám, ale koupání tady je přísně zakázáno. Cedule zde mluví o smrtelných nebo vážných zraněních. V údolí jsme šly pak stále po pravé straně řeky do centra Curry Village a zase jak jsme viděly obsazené normální kempy, jsme litovaly, že nejsme ve svém stanu pod vonícími stromy vedle hučící řeky. Náš trail do momentu kdy se totálně vybil telefon, což bylo skoro v cíly čítal 23,67 km. Do Curry Village z centra jsme jely busem, bylo to zábavné (tedy pro jednou), opravdu tak jak optimisticky ve filmech vyvolávají stanice a komentáře, tak to fakt je. Po příjezdu šla Zdenička do bazénu a já nabíjet, s tím že se pak vyměníme, já se půjdu osprchovat a Zdenička bude nabíjet.
|
|