|
10.7 čtvrtek
Ráno jsem vyrazila koupit pečivo, ale bylo to docela kus a Sthrela
nic moc, některé domečky docela vybydlené. Některé hezké. A než
jsme našla pekárnu tak jsme nacapala možná půl druhého kilometru...už
jsem myslela, že ve Strehle nejedí. Uvařily jsme kávu a čaj, tedy
vodu na kávu a čaj, a když jsme chtěli začít snídat kultivovaně
u stolečků, tak nejen že nás otravovaly vosy, ale ke všemu začalo
pršet ne moc, ale začalo..operativně jsme přesunuly stan o cca 2m
více pod stromy, naštěstí byly tak košaté, že jsme v pohodě a v
suchu stihly stan zabalit a nasnídat se… a to nejen brotchen ale
i višňové koláče. Z kempu jsme odjížděly v rekordní čas, už v 9,15.
Bohužel pořád pršelo ne moc ale přece. V Riese jsme byly docela
rychle. Na křižovatce kde jsme tušily odbočku na Nudel Muzeum jsme
se raději zeptaly a tušení bylo správné. V Nudel museu bylo skutečně
kryté parkoviště pro kola, za což jsme byly rádi protože se nějak
rozpršelo a jak z kol, tak z nás docela kapalo...slečna na i formacích
nás zařadila ještě do skupiny co začala v 10 hodin..takže jsme přišly
o kousek německy mluveného filmu ale to nejzajímavější nás čekalo..prohlídka
výroby těstovin...bylo to fakt zajímavé třeba takové špagety musejí
sušit na takových šňůrách a pak je zkracují na 22 cm a ten přehyb
co je přes šňůru jde pryč. i to sušení nejprve 20 min, 20% dehydratace
to se dají ještě kousat ale po dalším sušení nebo co to bylo už
byly docela tvrdé.Navštívily jsme samozřejmě i muzeum a shop a koupily
jsme si Radel těstoviny pro cyklisty...ve tvaru jedoucího cyklisty.
Na závěr jsme došly do Makaroni restaurantu. Zdenička si dala konzervativně
bolognese a já si dala těstoviny - taková ta zamáčknutá kolečka
na středomořský způsob z oliv s rajčátkami, bazalkou a dalšími dobrotami.
Bylo to tak chutné, že to byly asi opravdu nejlépe připravené těstoviny,
co jsem kdy jedla. A ještě to byla fakt velká porce, ale nenechala
jsem ani ň, to bych raději praskla. Takovou dobrotu nechat! Samozřejmě
když jsme vyjely začalo pršet. Riesa je fakt docela ošklivé město,
přejely jsme tam na druhou stranu a podle druhého břehu pokračovali
na Meissen. Před Míšní se začaly se objevovat kopečky s vinicemi,
vinnými šenky a cyklistickými odbočkami k vyhlídkám, vinicím, šenkům
a bůhví čemu ještě. Míšeň už z dálky působí malebně. Na začátku
Míšně jsme potkali pár z předchozího pensionu, zrovna končili před
nějakým zimmer frei. Přejely jsme na stranu starého města projely
starým centrem a na náměstí před radnicí jsme si dali malý zmrzlinový
pohár. Zdenička se šla podívat, jak vypadá míšeňský porcelán. Líbila
se nám věž se zvonečkami. Za Míšní pokračovali vinice a za chvilku
jsme byli v Cosviku u kempu s bazénem. Byl tam ale docela bordel
protože tam nějaká omladina na Zeltplatze připravovala grilparty.
Protože existence dalšího kempu byla nejistá, tak nakonec jsme se
s milou paní z restaurace+recepce domluvily, že si můžeme najít
místo na druhé straně kempu co je pro karavany. Bazén byl v ceně
kempu, takže Zdenička ještě než jsem stačila dovyřídit přihlášení
byla v bazénu a na toboganu. Najednou se vyjasnilo a neutěšená šedivá
obloha se změnila na modrou s obláčky tak jako bylo několik minulých
dní (tedy pokud se nepřihnaly obr mraky, z kterých pršelo). Uvařily
jsme torteliny s boloňskou, pověsily síťovku a na závěr dne si dali
ještě zákusek...sušky z půlkilovky,resp. teď už spíše dekovky a
k tomu já kávičku a Zdenička kakao. Nějak se nám to protáhlo, takže
nedošlo na Amose a Zdenička ani neprotestovala, že klapu když píši
deník.
|