|
11.7 pátek
ráno jsem došla pro pečivo do nedaleké cukrárny. Měli i rozinkové
housky a koláče listového těsta s čerstvými jahodami jen za 0,89
EUR, no nekupte to. Obloha byla sice více zatažená, nejen mráčky...
ale bylo docela teplo, jen na krátký rukáv. Do centra to bylo 16
km převážně po cestách blízko zástavby. Na vjezdu do Drážďan byly
opravdu velké silnice a provoz, naštěstí to bylo vcelku dobře značené,
i když jsme se v jednu chvíli srazili a Zdenička spadla, protože
jsem říkala napravo, viděla jsem tam značku a Zdenička jela nalevo,
protože viděla, že tam jede naložený cyklista. Drážďany by byly
sice hezké tedy historické centrum. Mají úzké budovy s hezkým panorama,
ale nad nimi jsme napočítali tři jeřáby, budovy jsou dost zašlé
tedy fasády jsou černé a mezi historickými budovami se kope ostošest.
Dali jsme si lehký oběd: Zdenička hranolky já bratwurst a najeli
jsme zpět k Labi a pokračovali po levé straně dále. U Blaues Wunder
Stahlbrucke jsme si dali dobrou kopečkovku, každá tři kugle. Někde
u Meisslize začalo pršet, a intenzita se stále zvětšovala. Dojely
jsme k takové bráně ( široké tak 50 cm), kde jsme se schovaly a
pak to začalo, vypadalo to na konec světa. Bouřka, kroupy, šílený
vítr. Kapky kroupy dopadající na hladinu zase vyskakovaly snad metr
nad hladinu a ta ubíhala rychlostí divoké řeky… Když přešlo nejhorší
pokračovaly jsme dále v pláštěnkách. Na cestě bylo spoustu polámaných
větví a zporážených reklamních tabulí. V Pirně přestalo pršet, sundaly
jsme pláštěnky a přejely na pravou stranu. Začali se objevovat pískovcové
skály a věže a upravené domečky okolo cesty. Ve StadtWehlen bylo
krásné náměstíčko. Kurort Rathen bylo neméně malebné, ale cyklostezka
vedla někam do vnitrozemí, přitom podle Labe vedla hezká asfaltová
cestička, takže jsme jeli po ní. Pak se ale asfaltová cestička změnila
na štěrkovou, pak krásnou lesní tak jsme si libovaly, jak to máme
dnes rozmanité. A bylo to ještě rozmanitější, protože jsme dojeli
ke schodům…takovým těm lesním z kulatin a kamenů…tak jsme postupně
vyvlekly kola…Schody, terén, kdy se nedalo jet se ještě několikrát
opakoval, ale lesík a nakonec i výhled ze skály do údolí Labe a
na skály byl úžasný. Postupně jsme sjeliy zase k Labi a pokračovaly
po asfaltovce podle Labe Do Bad Shandau. V Bad Shandou byl na nábřeží
jeden hotel vedle druhého a hvězdičkami se to jen blýskalo. Cesta
do Schmilky byla příjemná lemovaná nádhernými pohledy na skály a
řeku. Ve Schmilce jsme zašly do prvního penzionu, ale naše razítka
tam neplatila a paní byla docela nepříjemná, takže jsme řekly, že
to zkusíme přímo v Helvetii, která je uvedená v brožuře jako Das
Ziel Premie... V recepci byli na nás příjemní a po německo-anglické
domluvě jsme došli k druhé zlevněné ceně 50 EUR za pokoj a samozřejmě
Diplom Urkunde za absolvování trasy s tím, že místo šampaňa dostaneme
něco nealko, aby to mohla i Zdenička. Hotel byl velmi příjemný,
velmi decentně laděný do přírodního stylu, staré kusy nábytku, kamínky
šišky přírodniny a staré černobílé fotografické reprodukce na stěnách.
Vytáhnout vařič v pokoji se moc nehodilo, tak jsme prošli Schmilku
a daly si večeři, Zdenička bolognese s Apfleschorle a já Soljanku
s Radlerem. Během večeře začala pěkná smršť, naštěstí než jsme se
najedly tak to nejhorší bylo pryč. V hotelovém pokojíčku v měkkých
peřinkách se nám spalo jak v bavlnce.
|