|
2.7.2009 - čtvrtek
Cesta na nádraží byla vcelku v pohodě, teda až na jednu spadlou
brašnu a to, že jsme byly naložené jak kramáři na jarmark. V Berlině
jsme se na Hauptbanhof zadrhly v přeprodeji, bohužel se ukázalo,
že určitě nepojedeme zpět ráno (u nás místenky nebyly, tak jsme
dostaly radu, ať zkusime v Berlíně, že si to Němci rádi prodávají
sami) a že můžeme být rádi, že tam vyškrábla místa na čtvrtou odpoledne.
Přejezd s koly na Schoenfeld byl bezproblémů, jako vždy… Němci jsou
prostě na kola zařízení. Kola jsme zabalily poměrně rychle a pak
jsme na pidiletišťátku pendlovaly sem a tam. To Zdenička koukala,
když jsem se byla projít já a přivlekla jsem dvě krabice na kola...našla
jsem je venku vyhozené a opuštěné. Díky dobré poloze se nám podařilo
uhlídat check in, takže na odbavení jsme šly první...kola chtěli
zaplatit hotově, a vše proběhlo relativně v klidu až na to že Zdenička
za bezpečnostní kontrolou zjistila, že nemá kšilt bez helmy, takže
já jsem se vracela zpět ho hledat a pak jsme se cpala před lidi
dopředu, protože Zdenička už prošla...no taková trochu zmatená bojovka
s blbým výsledkem - kšilt se nenašel. Trochu nás zneklidnilo, že
jsme neviděly kola nakládat a v gatu mi řekli, že informace o tom
co je a není naložené nemají..to mě teda naštvali. Přistály jsme
za 5 minut půlnoc a zlatý hřeb dne byl, že kola dorazila celá a
v pořádku.
3.7.2009 pátek
Montáž probíhala docela v pohodě až na to, že po prvním kole nás
neobytná ochranka už docela natvrdo vyhodila z letištní haly. Stejně
nebyla úplná tma takže to ani nevadilo, jen byla docela zima. Dorazily
jsme do kempu Alex postavily stan, domluvili poslední noc a úschovu
vaků a šly do hajan. Ráno nás ze stanu vytáhlo sluníčko. Potom co
jsem jednu bombu koupila a druhou přinesla z koše, jsme posnídaly
a zjistili, že v noci nikomu nepípal mobil a ani jiné technické
zařízení, ale že to byli ptáčkové. Pak jsme si rozdělily úkoly.
Zdenička měla zbalit karimatky a spacáky a já jsem jela vyměnit
peníze na letiště, protože to je nejblíž a bez poplatku. Konečně
jsme vyrazily na dlouho očekávanou cestu. Bylo příjemně slunečno,
okolo cesty spousty krásných kytek. První zastávkou byl Hafnir.
Zjistily jsme totiž, že jsme zapoměly camelbag, tak jsme chtěly
koupit nějaké pití kvůli lahvi na vodu. Jenže vesnice na Islandu
je pár domků a kostel...ale kostelík byl nádherný s hřbitovem a
obrovskou kotvou před kostelem. Z Hafniru jsme pokračovali jižně
se zastávkou The bridge betwen two continents...docela hezké místo…
U Rejkjanestá jsme zajely k majáčku, halil se do mlhy, ale než jsme
kněmu vylezly tak svitilo sluníčko i tam. Byl krásný výhled na ostrůvek
Eldey kde zabyli poslední pár Alky velké. Ještě zajímavější pohled
byl ale na kouřící se továrnu pod námi, kterou jsme objely zprava
a zpět k silnici jsme chtěly jet zleva. Na cestě se ale objevila
cedule Danger, closed very hot springs. Už to vypadalo, že to bude
v pohodě, když se objevil kouř až na cestě, k tomu hlučné bublání
a Zdenička začala být hysterická a k tomu jsem si všimla bublající
díry uprostřed cesty...byl to poměrně rychlý ústup. Před Grindavíkem
jsme se rozhodly, že zvládneme ještě dnes Blue Lagoon. Bylo to velice
příjemné místo, obzvláště ke konci, kdy se laguna vyprázdnila a
dalo se užívat horké vody a zaručeně lečivého bahna bez davů. Laguna
je napájena vodou z nedaleké geotermální elektrárny. Uprostřed laguny
ve vodě byl bar, tak jsem nakonec neodolala a dala si Vikinga -
pivo...klasická konzumace na náramek...to jsem se u východu divila,
pivo za 150 jsem ještě nepila… Zdenička si dala velkou zmrzku, takže
byla také spokojená. Do Grindavíku jsme dorazily po paralelní cestě
a zakotvily v kempu.
|