|
5.7 neděle
Ráno nás probudil opět déšť. Válely jsme se tedy ve stanu s tím,
že v deset uvidíne...v deset přestalo pršet. Udělaly jsme si snídani,
koupily jsme čerstvá kachní vejce z farmy a uděly je jako ztracená…
Zdenička ale nakonec řekla, že je nechce, že si udělá Sladký moment,
tak jsem měla opravdu královskou snídani. Při mytí hrnků se ale
ztratila a objevila jsem ji až na zahradě farmy se Sandrou (holčičkou
z farmy) na trampolíně...tak jsem ji nechala si hrát s novou kamarádkou
a zabalila sama. Byla nadšená, Sandra ji ukázala čerstvě vyklubaná
koťátka a svůj pokojíček. Rozloučily jsme se a pokračovaly dále
po roletce k Hveragerdi. Silnice byla taková z kopečka do kopečka.
Pod hřebenem Arnakeru jsme si na kamenech udělaly obídek - svíčkovou
a byla výborná. Chvíli jsem pronásledovala s foťákem ptáky, ale
moc se nedaly. Bylo to jak kdybych chodila po takovém tom drahém
vysokém bořícím se koberci, tak vysoký tam byl mech...až jsme z
toho měla provinilý pocit. Kousek za Arnakekerem začala asfaltka
a naposledy jsme potkaly starší pár Němců (jinak jsme je potkaly
dvakrát v kempu a několikrát se předjížděly). Kteří putují okolo
celého ostrova. Cesta po asfaltce nám příjemně ubíhala a vítr světe
div se, pofukoval ze zadoboku. Minuly jsme odbočku do Porlákshofnu
a podle obroského ústí řeky Olfusá se blížily k Hverageldi.Hned
za křižovatkou nás přivítal supermarket Bonus, který má být nejlevnejší
v zemi, tak jsme dokoupily zásoby včetně výborných jogurtíků na
zítřejší ráno (měly jsme je i den před, ale z bistra od pumpy v
Grindavíku). Geotermální park byl zavřený ale z poza plotu nic moc.
Skleníky jsme viděli z venku, a že by byly otevřené a někoho zvaly
dovnitř jsme také neviděly.Jeden km západně měl být gejzir Grila
(podle trola, který žere děti) tak jsme ho marně hledaly. Na místě
kde měl být jsme našly malý kouřící hot spring… Nicméně protější
kopec Reykjafallu byl posetý spoustou kouřících míst. Zamkly jsme
kola (asi jako jediní magoři co na Islandu kola zamykají), přešly
přes říčku Varmá a vystoupaly k pár pramenům. Je to strašně působivé
pára deroucí se na povrch země a evidetně si začně probublávat ven
kdy chce a kde chce...prostě mocná a nespoutaná příroda. Cesta z
Hverageldi do Selfosu po okružní silnici č.1 byla příšerná, auta
tam frčela jak po dálnici, ještě že tam je dosti široký krajnicový
pruh v kterém se dá vcelku dobře jet. Byly jsme rádi když jsme dojely
k odbočce na silnici č.35 před Selfosem a vydaly se severně k Prastalunduru.
Kemp, resp free tábořiště je tak c.ca 1,5 km od hlavní silnice,
ze tří stran obklopené lesem a z poslední je řeka nad kterou se
tyčí vysoká stěna rozlehlého Ingolfsfjallu. Místo bylo absolutně
opuštěné (pokud nepočítám stovky dotěrných mušek). Uvařily jsme
bratwurst s bylinkovými bramborami z Bonusu, jako zákusek jsme měly
takové jablečno skořicové minišátečky a banán...to byly hody, no
co musíme odlehčit brašnám. Po celou bílou noc nám klapali, pískali
i zpívali ptáčkové.
|