Zápisky z cesty

22.02.06
středa

Snídaně formou bufítku byla docela příjemná, musela jsem se ale odprostit okolo "těch chytrých řečí- rozumí typických plážáku v ruštině, polštině a dokonce i v češtině. Co naplat , bohužel jsme byli v centru masového turismu. Záhy jsme pochopili, že tomu odpovídá i chování místních lidí - hloupý turista = chodící peněženka. Byla jsem ráda, že doteď naše komunikace s místními probíhala vcelku jinak, určitě v nás také viděli zdroj příjmu, ale bylo to celé takové nenásilné a příjemné. Po snídani jsme vyrazili k bazénu a oceánu. Z Mr. Rohity, který nás hledal se nakonec ukázal jeho kamarád, který nám přinesl dopis a dárek pro Zdeničku přívěsek. Nabídl nám možnost dokoupit si k přívěsku řetízek - 35 USD (docela dost peněz, i když řetízek byl tlustý a snad je i nepřetrhnutelný) ... Celé takoví divné... nicméně rozhodla jsem se, že koupi řetízku uneseme, takže prostě poděkování přijmeme - asi by se neslušelo nepřijmout. Doteď ale nevím jestli se jednalo skutečně o poděkování (dala jsem docela pěkné dížko ) nebo o pomoc kamarádovi něco prodat...) Řetízek se ukázal jako velký, tak jsme se domluvili na následující den, že nám ho přinese zkrácený, mluvil také něco o jakých si projektech, tak jsme se domluvili že mi je zítra předloží .... Myslela jsem , že se s ním někam svezeme, ale ukázalo se, že je autobusem. Varoval nás před tuktuky, že jsou tady strašně nebezpečné a taxikáři . Chtěli jsme se vypravit za želvičkami, tak jsme si objednali taxi přes recepci. S taxikářem jsem hned po pozdravu dohodla cenu, říkal, že obvyklá cena je 800Rs, tak jsem mu řekla, že vím že obvyklá cena je 600Rs, tak jsme jeli za 600Rs. Nevím jestli líheň do které nás zavezl, je ta co byla první v Kosgodě a o které jsem četla, ale byli tam velmi příjemní. Kluci měli perfektně nacvičené povídání v angličtině. Když jsem vznesla nějaký dotaz, povídání už bylo o poznání horší.. želvičky byly úchvatné. Byla tam taková zahrádka - písková, v které byly označené kopečky písku. Jednu hromádku rozhrábli a tam se klubali na svět želvičky, Úplně nás to dostalo. Zdenička si je mohla vzít do ruky a přenést je do bazénku. V bazénku stráví želvičky nejméně tři dny než se mohou vypustit do oceánu. Jak jsou staré je možné poznat na bříšku na krunýři podle toho jak už je tam srostlý. Viděli jsme i deformované želvičky, bez ploutví, bez nohy a želvu Albínku o které se tam starají. Tsunami líheň samozřejmě poničila a želvičky prý potom nacházeli až kilometr ve vnitrozemí. Nejprve tam přišla menší vlna a pak až větší. Náš průvodce vyprávěl jak po první vlně popadl Albínku pod paždí a uháněl s ní do vnitrozemí. Udělali na mě takový lidský teplý dojem, mimo vstupné jsme tam nechala dalších 1000Rs. Domluvili jsme se na večer, že půjdeme pozorovat na pláž, jestli připluje nějaká želva mamina klást vajíčka. S řidičem jsme se dohodli na taxe 1.000Rs s neomezeným čekáním za zpáteční cestu. A odjezdem od našeho hotelu na 8,45 . měli jsme docela štěstí, jen 2x jsme přešli noční tmavou a ztichlou pláž, usadili se na písku a zhruba po dalších 10ti minutách připlula želva. Museli jsme počkat až dojde od vody na svoje "místo", vyhrabe jámu a začne snášet. K želvě jsme se přiblížili kopírováním jejích stop, samozřejmě bez baterky. Pozorování jak padá jedno vajíčko za druhým do jámy bylo něco nepopsatelného - obě dvě jsme z toho byli hodně na měkko a doteď o tom často mluvíme, byl to opravdu hluboký zážitek. Vajíčka se z jámy-hnízda rovnou vybíraly, aby se mohli umístit o líhně a nepřišli nazmar díky zvířatům nebo rybářům. Zdenička mohla sama vybírat vajíčka. Želva se vždycky nadechla a vypadlo 1-3 najednou, Zdenička si myslela, že jí počůrala jak vajíčka byla obalena slizem, ale ani jí to nevadilo- celkem bylo 155 vajíček, vajíček karety olivové. Vajíčka jsme v české igelitce Tesco, kterou jsme vyhrabal v baťohu odnesli do líhně. Trochu jsem litovala, že to nebudeme mít vyfocené, na druhé straně, zase představa jak by foťák asi vypadal potom co bych se s ním válela ve tmě v písku mě uklidnila a hlavně ten nepopsatelný zážitek jsme si odnesli uvnitř sebe samých.(místní to vůbec nemohli pochopit, proč jsem si nevzala foťák) . Potom co želvička skončila s kladením vajec, zahrabala nožkami - ploutvemi hnízdo a pak ho začala udusávat. Nadzvedávala se na ploutvích a opakovaně strašnou silou sebou plácala zpět o písek... měla jsem pocit, že dunění se rozléhá po celé pláži. Po důsledném udusání se vydala neomylně zpět k oceánu a za chvilku nám zmizela ve tmě a ve vlnách. Zůstali po ní jen stopy a igelitka se 155 vajíčky - miminky jak jim Zdenička začala říkat. Po tomto zážitku se nám nedařilo ani usnout, domluvili jsme se, že až se narodí - za 47 dní uděláme si doma narozeninovou oslavu na počest našich malých želviček. Přispěli jsme dalšími penízkami a domluvili se na další den na podvečer na vypouštění želviček do oceánu.

23.02.06
čtvrtek

Celý den jsme se poflakovali okolo bázénu, u oceánu a na pokoji - museli jsme pokračovat i z úkoly.V 16.45 pro nás přijel taxi - již známý řidič Amarawela, tak jsem se mohli vydat znovu za želvičkami. Znovu jsme obešli všechny bazénky ze želvičkami, zkontrolovali "naši " hromádku" s našimi "miminky" v ohrádce. Vybrali nám 20 malých karetek olivových a čekali jsme na smrákání, kdy je nejlepší čas želvičky vypustit. Je tak méně pravděpodobné, že se stanou potravou orlů nebo jiných predátorů. I tak údajně přežije jen 50% želviček. Po příchodu na pláž Zdenička všechny želvičky vyndala a postavila do řady. Některé hned neomylně zamířili rychle k moři, některé vypadali jako že se ani neumí hýbat. Zdenička mezi nimi nadšeně poskakovala a pomáhala jim do vody. Vždycky když je vzala vlna začali plavat a ještě chvilku jim byla vidět hlavička, dokud nezmizeli úplně. Zastavili jsme se ještě rozloučit u líhně - tam mi trochu zkazil náladu "starý" ochránce, nezdálo se mu že dávám jen 400Rs , jenže jaksi zapomněl, že jsme tam již po třetí ...ale i tak se nám odtamtud nechtělo. S Amarawelou jsme se domluvili na další den na krátký výlet - nákup ovoce a marmelád domu do Alughatami(300Rs) a odvoz na letiště (4.500Rs). K večeři jsme si dali polévku - stou vnitrozemní se ale nedala srovnávat a také jsem konečně ochutnala jejich místní pivo značky LION. Večer nám z recepce volal řidič -vzkazoval ať přijdeme dolů, ale jelikož jsme byli už v posteli, vzkázala jsem zpět, že to počká do zítra. Údajně nám chtěl odvézt někam na pláž želvy, kde dostal echo, že kladou, možná škoda, možná dobře, třeba bychom si zkazili původní dojem lehkého a bezproblémového průběhu celé akce.

24.02.06
pátek

Ráno snídaně, pak bazén, oceán, odjezd do Alughatramy. Nakoupili jsme ovoce v nějakém obchůdku se zeleninou a ovocem, v Cargilsu čokolády a marmelády. Na zpáteční cestě jsem nakonec řidiče poprosila, ať nám zastaví u nějakého woodshopu. Zavezl nás daleko od hlavní silnice, ale co se týče výrobku , tak to byla pastva pro oči . Nakoupili jsme ještě nějaké kloníky a hlavně pro nás želvičku - samozřejmě jsme utratili peníze, které jsem utratit už vůbec nechtěla. Cestou zpět nás vzal řidič do krámku - smíšeného zboží jeho ženy. Žena i dcera které byly v krámku - něco jako otevřená garáž byly velmi příjemné, je jasné, že život nemají úplně jednoduchý. Udělali jsme nějaké fotky dostali vizitky a čísla, kdybychom někdy potřebovali nebo mohli doporučit. Po návratu jsme byli objednány na masáž. Za Zdeniččinu několikaminutovou masáž si vzali nekřesťanských 500Rs. Masáž nebyla špatná, nejsem odborník, nicméně masáži kterou mi dělali minulý rok v Senátorovi v Polsku se to v žádném případě nemohlo vyrovnat. Pak jsem poobědvali u bazénu, jak jinak než spolehliví spagethi napolitana a fresh juice. Zdenička řádila v bazénu s místníma klukama, byla tam taková rodina s dvěma klukama a byli fajn společně blbnuli a na rozdíl od a nafrněných a holčiček byli "normální". Pak už zbývalo jen balení a alespoň trochu spánku ( mě se nepodařilo) Zdeničce ano, ale za to bylo o 23,30 kdy jsem ji budila o to více "protivnější". Řidič přijel na čas - měl s sebou zetě, manžela starší dcery. Nalodili jsme se do auta a vyrazili na letiště. Zdenička se složila na mě a já celou dobu pozorovala ubíhající cestu.

25.02.06
sobota

Kus před letištěm byla nějaká obrovská slavnost, byť hluboká noc, spousta lidí, světel, praporků, balónku.. ale co bylo mi zůstala utajeno. Po příjezdu na letiště jsem doplatila zbytek peněž a rozloučili se. Dovnitř se dalo jít jen po kontrole zavazadel a prokázání se letenkou. Tím jak jsem měla nahnáno abychom stihli, jsme přijeli téměř dvě hodiny před začátkem odbavení. Nechtěla jsem usnout a Zdenička chtěla vozit, takže téměř celé dvě hodiny jsme strávila chozením po hale sem a tam - udělala jsem spoustu koleček, možná místní rekord! Ale měli jsme štěstí, přepážku otevřeli zrovna když jsme jeli kolem, takže jsme byli první a ještě se mi podařilo vyměnit místa na 10EF, které by měli být lepší (prostornější) než 13, které jsme měli seating udělaný. Prošli jsme pasovkou, zjistili, že odletovou taxu platit nebudeme (měla jsem docela bobky, protože jsem na to úplně zapomněla a v průvodci bylo že se platí - to je tak když člověk dělá v oboru a nestačí se jen podívat včas na patřičné místo ). V tranzitu jsme utratili zbytek peněz, koupili jsme trička a CD a pomalu se přesunuli do gatu. Cesta byla dlouhá, ale přežitelná, chtělo se mi strašně spát, ale nedalo mi to, si po 14ti dnech nepřečíst noviny a pak mě pro změnu nenechala Zdenička. Doma nás přivítala chladná a studená Praha.Z letadla bylo vidět, že leckde leží ještě sníh. Skončil výlet za hranice všedních dnů a začala realita běžného života.

Jaké želvičky na SriLance žijí a jaké jsme viděli
Loggerhead Turtle
(Caretta caretta):

Viděli jsme v bázenku, bez ploutve o kterou se starali ...
Loggerheads grow to 1 meter in length and weigh up to 180 kg. This species nests on tropical beaches and also on beaches in some temperate locations such as the Mediterranean and the South-East coast of the U.S.A. Although this species is one of the commonest species in the world, it is the most rare nesting species in Sri Lanka. From the Indian sub continent, they only nest in Sri Lanka and they show unique colouration suggesting a unique population with unique genes. Therefore, it is very important to take immediate conservation measures to protect the Loggerhead turtles in Sri Lanka. Loggerheads are primarily carnivorous and feed on mollusks and crustaceans. The name "Loggerhead" refers to the large head which accommodates a large, muscular set of jaws, ideal for crushing mollusks and crustaceans. Loggerhead turtles are now considered as "Endangered".


Green Turtle (Chelonia mydas)

Viděli jsme maličké želvičky v bazénku
Photo by: Thushan Kapurusinghe Green turtles have an average length of 1 metre and can weigh up to 230 kg. They are migratory and can be found in all tropical and sub-tropical seas such as the Indian, Atlantic, Caribbean and Pacific Oceans. Green turtles are caught and killed to make "turtle soup" which is a delicacy in many parts of the world. Their English name refers to the colour of the fat found under their shells, which is used to make the soup. Young green turtles are mainly carnivorous. The adults however are herbivorous, feeding only on marine vegetation such as sea grass and marine algae. . Green turtles are considered as "Endangered" species today.

Leatherback Turtle
(Dermochelys coriacea)

Viděli jsme maličké želvičky v bazénku, v Rekawě stopy po noční snůšce.
Photo by: Thushan Kapurusinghe The Leatherback turtle is the largest of all the marine turtles . They can grow more than 2 metres in length and usually weigh about 500 kg. The largest Leatherback ever found weighed 916 kg! They have a predominant dorsal black colour with variable degrees of white or paler spotting. Spots may be pinkish on the neck. Leatherbacks feed exclusively on jellyfish and will travel long distances in search of their prey. They have been seen feeding on jellyfish in the waters of Arctic Circle. Leatherbacks can survive in the extreme cold because, unlike other turtles, they can regulate their own body temperature because layers of fatty tissue insulate their bodies. The English name "Leatherback" refers to their unique carapace. Leatherback turtles can dive to depths of 1500 metres in search of deep-sea jellyfish. At these depths the Leatherback's body is subjected to tremendous water pressure, but its flexible shell does not break and so the turtle can feed safely. Today, Leatherback turtles are considered as "Critically Endangered".

Olive Ridley Turtle
(Lepidochelys olivacea)

Tu jsme viděli i snášet vajíčka ! .. a samozřejmě spoustu miminek v bázenku
The adults weigh less than 40 kg and measure up to 65 cm in length. They are found mostly in the tropical Indian, south Atlantic and Pacific Oceans. They are omnivorous, eating crustaceans, fish and some marine vegetation . Olive Ridley turtles are considered as "Endangered" species today. Arribada - In a few countries, Olive Ridley turtles nest on a beach in a huge congregation known as an "arribada". This Spanish word means "the arrival". For example, in India, 600,000 Olive Ridley turtles have been recorded nesting on the same beach over a period of a few weeks. Despite the apparently large populations Olive Ridley turtles are endangered. This is because so many individuals of this species depend on the security of a small number of important beaches for nesting.

Hawksbill Turtle
(Eretmochelys imbricata)

Viděli jsme maličké želvičkyi velkou postiženou od rybářů...
Hawksbills are also relatively small turtles; adults commonly weight about 60 kg and measure up to 90 cm . They inhabit tropical coastal waters around coral reefs and are mostly carnivorous. They prey on a large variety of animals including jellyfish, sponges and crustaceans. The Hawksbill turtle gets its English name from its narrow birdlike beak, which it uses to catch animals hiding in small crevices. Hawksbill turtles sometimes eat toxic sponges. Instead of being poisoned, Hawksbills can actually store the toxins in their own flesh. If a human eats the flesh of a Hawksbill turtle he can die from acute food poisoning. The Hawksbill turtle is now highly endangered because for centuries, people around the world have killed them for their shell. Once cleaned and polished, the shell is crafted into "tortoiseshell" ornaments. Today, Hawksbill turtles are considered as "Critically Endangered".