|
16.7.čtvrtek
Ráno na samotě to bylo krásné, uvařily jsme si čaj, daly si jogurty,
vychutnaly krásné ráno a vyrazily. Po jedničce jsme jely pár kilometrů,
pak jsme odbočily na F823 do udolí řeky. Cesta se příjemně vlnila,
byť to nebyla asfaltka, byla na islandské poměry hodně dobrá. Za
celou dobu co jsme jely údolím jsme nepotkaly žadné pěší ani cyklisty,
jen pár aut pravděpodobně místních farmářů s prutami na ryby z přední
hauptny až přes střechu. Začalo prosvítávat sluníčko, na pravé straně
krásně nasvícené pohoří na levé straně říčka, za ní hřeben a sedlo
přes které jsme před týdnem jely a kterému jsme se teď úžasně vyhnuly.
Po cca 15ti km se cesta stočila podle řeky do údolí vlevo. Tam nás
sice trochu trápil vítr ale přesto nám to nádherná příroda a výhledy
vynahradily. Moc dobře jsme si uvědomovaly, že jedeme poslední den
takto krásnou přírodou. Řeka ústila do zálivu vedoucího k Akureyri
pár set metrů za Laufasem, což byla naše plánovaná zastávka. Jsou
tam nádherné domečky s travními střechami, uvnitř je poměrně pěkné
a zajímavé muzeum, vedle kostelík. Domečky patřily resp. bylyv minulosti
jakousi farou. Byla u toho taková útulná kavárnička s takovým malým
obchůdkem z výrobky. Daly jsme si kávu, kakao a palačinky. Seděly
jsme u stolku, kde měly pod sklem obrázky islandských krojů a tradičního
oblečení. Paní byla tak hodná, že nám našla adresu, kde se dají
v Rejkjavíku koupit. Cesta po silnici podle zálivu příjemně ubíhala.
Vítr v zádech, díky kterému se zvlněná silnice jela naprosto úžasně
z kopce do protikopce na trojku s minimální námahou. Viděly jsme
úplně z blizoučka koníky s vlající hřívou ve větru. Po napojení
na jedničku to bylo sice horší s hustotou provozu, ale Zdenička
jela jak ďábel, odmítala zastavit, takže jsme do Akureyri dorazily
velmi rychle, v 19,01 jsme byly u informací - zavřeli nám před nosem.
Zaskočily jsme si do oblíbené pizerky Tak-Tak, Zdenička si dala
klasicky pizu, já jsme si dala bred, z výborného pizového těsta
plněný vším možným a k němu byla ještě omáčka. Zastavily jsme se
také v knize, měli obrovský výběr časopisů na patchwork...jinak
samozřejmě mraky knih všech možných žánrů i v agličtině, vymetly
suvenýry a koupily nezbytné jogurty na ráno. Kemp byl opravdu do
kopce. Na městský kemp to nebylo tak strašné, byly jsme připraveni
na to, že to bude horší, podle průvodce i cestopisů a co jsem četla
na netu. Vedle nás měl z jedné strany stan nějaký rakouský cyklista,
který jel podobně jako my, ale Kjolur route jel také na kole a chystal
se dál k Askje ... na osm týdnů. Z druhé strany byl typický, přátelící
se američan Tom. Zdenička donesla jako dezert kávů a čaj ze sucharem,
které jsou v recepci zdarma ...první místo, jinak všude na informacích
i v supermarketech byla alespoň za 100 ISK. Nařídili jsme si budíček
a šly chrundět, abychom ráno stihly bus a trajekt na Grímsei.
|